14.03.2017
0

Dimitri Verhulst: Opozdilec

Čeho se dnešní člověk nejvíce bojí? Jistě i toho, že na konci života skončí sám, opuštěný někde v domově důchodců s tělem i mozkem vypovídajícím službu, vydaný na milost a nemilost přepracovanému a špatně placenému personálu. Právě takového konce se obával i knihovník, latiník, znalec Erasma Rotterdamského, milovník ptáků a minimalistické klasické hudby Désiré Cordier. Ovšem jeho občanský život sedmdesátníka na maloměstě, tyranizovaného manželkou a nepochopeného dětmi, je tak skličující, že se jako bájný rytíř rozhodne vyjet svému strachu vstříc: s precizností sobě vlastní nastuduje projevy rozvíjející se Alzheimerovy choroby a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu…?
Kategorie: Novinky
14.03.2017
0

Miroslav Pech: Cobainovi žáci

Pokud jste si mysleli, že po pádu komunismu má už mládež život růžový a možnosti neomezené, tak to jste dost mimo. Bezejmenný hrdina Cobainových žáků nás provede od idylického dětství přes základku a učňák až do dospělosti. Jinak řečeno z pískoviště k nadšenému objevování světa, kdy je člověk Lennonem, ale taky trochu Kerouacem, přes temný opar chlastu, drog a vědomí, že nikdo to tu nepřežije, až po rezignované poznání, že ráčkující kluci dělají ve skladu. Příběh jako každý druhý. Co ale z Pechova románu dělá skvost, je přesně odposlouchaný jazyk, vytříbený cit pro dialog a smysl pro humor, byť většinou šibeniční. Pusťte si Nirvanu, zapalte si a otevřete knihu.
Kategorie: Novinky
14.03.2017
0

Tony Samuelsson: Kafkův pavilon

Po Hitlerově vítězství ve druhé světové válce je Švédsko vazalským nacistickým státem. "Obyčejní lidé" si více méně spokojeně žijí své obyčejné životy, "krátkolebí", odsouzení k vymizení z genetického dědictví, živoří v ghettech a spisovatelé se musí rozhodnout - budou sloužit novému Švédsku? Délka jejich pobytu v této uzavřené „spisovatelské kolonii“ záleží výhradně na tom, jak ochotně a kvalitně poslouží režimu. Román z žánru alternativní historie se zabývá otázkami osobní zodpovědnosti, svobody, mezilidských vztahů i (spásné?) síly literatury a kultury obecně. Můžeme v něm najít paralely jak k minulosti (nabízí se mj. i československé období normalizace), tak k současné situaci v Evropě. Protože sklouznout ke společnosti, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, je tak snadné.
Kategorie: Novinky
14.03.2017
0

Ondřej Štindl: K hranici

Román Ondřeje Štindla K hranici sestává ze tří částí. Každá má jiného protagonistu, každá je zasazena v jiném historickém údobí, a přece je leccos spojuje: vlasovský voják Stěpan na konci druhé světové války, řidič náklaďáku Michal za tuhé normalizace a sanitář Ivan na sklonku komunistického režimu (a v samém závěru téměř o třicet let později, už coby uznávaný výtvarník) jsou outsideři, kteří se nedokážou konformovat s většinovou společností a ani po tom nijak zvlášť netouží. Po nějakou dobu se sice pokoušejí splynout s okolím, podřizují se neviděné, ale palčivě tušené „Hydře“, ale v určitou chvíli, také pod vlivem prožitku lásky, učiní osudové rozhodnutí a vzepřou se. Jejich životy se tím nenávratně promění, začnou směřovat k tragickému rozuzlení, nevyhnutelnému a drtivému, avšak nepopírajícímu možnost, že za touto „hranicí“ existuje ještě nějaká další naděje. Autor ve svém vyprávění mísí osobní i veřejné; působivě vykresluje individuální osudy na pozadí historických událostí, přičemž snoubí love story s bildungsromanem, pistolnickou historkou a mýtem. Své tři příběhy neokázalým způsobem spojuje v jeden a zasazuje jej povětšinou do širšího centra Prahy, zhruba vymezeného Karlovem, Vyšehradem, Nuslemi a Vinohrady. Praha je tu přitom víc než pouhou kulisou: pražský genius loci se ve Štindlově podání stává bezmála další postavou, skutečným spoluhráčem (či protihráčem) autorových hrdinů. Přestože tak román zkoumá hranice všeho druhu – jeho hrdinové se „k hranici“ vypravují vlastně neustále, ať už jde o pomyslnou hranici sebeobětování, fyzickou, zadrátovanou hranici totalitního státu, či hranici duševní rovnováhy –, do jisté míry je také hledáním středu, centra, hlubiny bezpečí.
Kategorie: Novinky
09.03.2017
0

Carlo Bonini, Giancarlo De Cataldo: Suburra

Ve starověkém Římě byla Suburra římskou čtvrtí, kde se tajně setkávaly světy zločinu a politiky. V ghettu na úpatí Palatina, kde byly vedle sebe taverny a vykřičené domy, se potkávali vážení senátoři a lidé se špatnou pověstí. I po více než dvou tisíciletích toto místo nadále žije díky těm obyvatelům věčného města, kteří v dnešní době udržují křehkou rovnováhu mezi úřední mocí a zločinci z ulice ve snaze najít co nejrychlejší a nejefektivnější cestu k penězům, bohatství a moci. Italská mafie 21. století se od té „klasické“, kterou známe z gangsterek z třicátých až padesátých let minulého století nebo z románů Maria Puza, velmi liší. V čele nestojí žádní vážení bossové v drahých a noblesních oblecích a kloboucích. Dnešní mafie jsou nekompromisní, navzájem po krku si jdoucí klany, jejichž postavení v rámci mafiánské hierarchie prozrazuje mimo jiné způsob oblékání a bydlení jejich čelných představitelů. Nahlédněte do kuchyně tří takových mafiánských klanů, jejichž řádění během jediného týdne rozpoutá v římských ulicích hotové peklo.
Kategorie: Novinky
<<  <  28  -  29  -  30  -  31  -  32  -  33  -  34  -  35  -  36  -  37   >   >>
( Strana 32 z 253 )

Kategorie blogu

Kontaktní informace

Styria, s.r.o. - Knihkupectví
Palackého 66, 612 00 Brno
E-mail: styria@styria.cz
Tel.: 549 211 476